Reakce pana Zdeňka Rajmonta na dopis pana Poura

Soška plk. Fr.Ventury.

 

Protože už také patřím (bohužel) mezi pamětníky, musím reagovat na dopis pana Jaromíra Poura, týkající se sošky od plk.Fr.Ventury. Dovolte mně v úvodu několik upřesňujících údajů, které nemohl pan Pour znát. Málokdo ví, že v určité době byl pan plk. Ventura zaměstnancem hradecké strojírny Ippen, která vyráběla nedobytné pokladny. Byl zde zaměstnán jako obchodní ředitel se sídlem v Praze. Pan plk. Ventura měl vždy vřelý vztah k našemu městu. Proto jsme ho do Hradce Králové pozvali na besedu v r. 1975           při příležitosti  otevírání nových stájí. Pan plk. Ventura přijel společně s mjr. Františkem Aubrechtem a několika hosty z Pardubic. Při té příležitosti jsem si jeho přednášku zaznamenal na magnetofonový pásek, což mi později pomohlo k tomu napsat o něm článek, který později vyšel v časopisu „Svět koní“ 2/2009.

Právě proto, že už jsem „pamětník“ vím o tom co všechno pro jezdecký sport ve východočeské oblasti, zejména z řad zemědělské mládeže, pan JUDr Bohuš Buchar udělal. Proto byl také při příležitosti vyhodnocení sportovců v hotelu Černigov, odměněn upomínkovým předmětem.

 V době, kdy jsem se stal předsedou Hradeckého jezdeckého klubu jsem věděl o soutěži vypsané dřívější  organizaci Juveny jako „Memoriál plk. Fr. Ventury. Protože jsem chtěl jako důkaz, že na něho jezdci nezapomněli tuto soutěž obnovit. Chyběla mi však k tomu trofej, o kterou by mladí jezdci soutěžili. Po pátrání jsem zjistil, že jako poslední tuto putovní cenu obdržela M. Klausová. Spojil jsem se proto

s p. ing A. Klauzem ,vysvětlil jsem mu svůj záměr a pan ing. Klauz mi sošku předal. Pokračování této soutěže vypsané pro mladé jezdce pokračovalo v r. 1991 kdy ji vyhrál Jan Chýle. V r. 1992 Tomáš Navrátil, v r. 1993 Ladislav Kmoníček, v r. 1994 Jaroslav Čada, v r. 1995 Zdeněk Hruška. Poslední soutěž se konala v r. 1996.

Pan JUDr. Buchar se několikrát jako divák těchto závodů zúčastnil. Vítězové této soutěže často si chtěli tuto sošku jako putovní cenu odvést domu. Toto jsem odmítl, protože by se mohlo stát, že by se mohla někde ztratit. Místo toho jsem nechal udělat štítky se jménem vítěze a tyto štítky byly upevněny na podstavci trofeje a každý potom dostal barevnou fotografii. Přes to však jsem tuto sošku osobně odnesl k soudnímu znalci k ocenění. Protože na sošce není nic vyryto ocenil ji znalec pouze jako sošku „ze žlutého kovu“. Po celou dobu mezi závody byla tato trofej umístěna v klubovně HJK v nedobytné pokladně.(Jistě by se dobře vyjímala v mém obývacím pokoji.) Tím se potom také dostala do evidence ČJF a já jako tehdejší sekretář jsem ji měl společně s PC,faxem zaevidovanou a každý rok byla inventována.

            Když jsem později přestal být předsedou HJK tehdejší gen. sekretářka ČJF ing. Pellarová dopisem vyzvala HJK, aby sošku vrátili.Tehdejší výbor však na to nereagoval a protože si p. Buchar na sošku dělal nárok tak mu ji na jeho opětovnou žádost předali. Od té doby ji měl p. JUDr. Buchar ve své kanceláři. Protože jsem ho několikrát navštívil, žádal jsem ho, aby sošku vrátil, protože ji měl neoprávněně v držení. Což mi vždy s výmluvami odmítl.   

            A teď k dopisu p.Jaromíra Poura. Je pravdou, že pan plk. Ventura byl členem Juveny (později SSM ) sošku této o r g a n i z a c i předal,ale nikoliv osobě panu Bulharovi. Což mně někteří bývalí členové Juveny, např. p. Václav Novotný,  dosvědčili.

Máme za to, že tato trofej by měla být v expozici v hipologickém muzeu ve Slatiňanech, což mu prezident ČJF ing. Pecháček navrhl a pan JUDr. Buchar s tímto návrhem souhlasil. Při příležitosti kdy p. Bucharovi blahopřál k osmdesátým narozeninám navrhl mu, že tam sám sošku předá, což p. Buchar odmítl, že ji tam společně se mnou odvezeme. Samozřejmě jsem mu navrhl, že ho tam vezmu, ale následovaly samé výmluvy,že ji tam odveze jeho syn Martin O celé této záležitosti byl také informován synovec Fr. Ventury advokát JUDr. Kostohryz, který slatiňanské muzeum navštívil.

O vrácení sošky se také pokusil bývalý předseda VČO ČJF Jiří Černý, ale bez úspěchu.

            Proto stávající výbor VČO ČJF doporučeným dopisem vyzval p. Buchara k vrácení sošky a předat ji do slatiňanského muzea, kde by měla již dávno být. Na tento doporučený dopis opět jako vždy žádná reakce.

 

                                                                       Zdeněk Rajmont