Zprávu vedoucí ekipy z MČR spřežení

2021-10-26 // naleznete níže ...

Poněkud zvláštní vozatajské mistrovství tentokrát Východočechům medaile nepřineslo

 

Vážení členové (nejen) východočeské oblasti, když jsem po roční odmlce způsobené mým zraněním opět přikývla na roli vedoucího ekipy vozatajského MČR, netušila jsem, jak těžce se mi bude psát zpráva o jeho průběhu. Po loňské značně omezené covidové vozatajské  sezóně se bohužel i ta letošní smrskla do počtu pouhých 5 národních závodů a byla zakončená mistrovskou soutěží, která se konala ve dnech 16.-19.9. na závodišti v Humpolci. Přestože se mělo jednat o sportovní vyvrcholení sezóny, bylo toto mistrovství spíše vyvrcholením mnoha negativních faktorů, na které vozatajská komunita již dlouho upozorňovala a které se (bohužel) na tomto mistrovství plně projevily. Velmi ráda bych vám všem popsala, jaká báječná  atmosféra vládla celému mistrovství a jak se závodilo v duchu fair play, ale bohužel nic takového psát nebudu a vlastně ani nemůžu, protože bych lhala.

Dovolte mi popsat vám průběh letošního mistrovství den po dni a přiblížit vám sled událostí, které i Josef Malinovský ve své reportáži nazval „zvláštním“. V dobré náladě se více než 4 desítky jezdců sjeli již ve středu do areálu školního statku, aby bojovali o mistrovské medaile. Dobré zázemí pro jezdce i koně je v Humpolci již zažitým standartem, chybějící pevné boxy pro kladrubské hřebce se nakonec také podařilo vyřešit a jezdci tak vyrazili na obhlídku závodiště. Oproti předchozím letům na Zlaté podkově se pořadateli v roce letošním podařilo připravit cvičný drezurní obdélník, velký a upravený prostor pro opracování koní a asi nejlepší drezurní obdélník v rámci letošní sezóny. Po mnoha letech došlo i k přestavbě maratonových překážek, což všichni účastníci vesměs kladně hodnotili. Večer pak proběhla technická porada, na které  jezdci vznesli dotaz ohledně dodatečných přihlášek některých účastníků. Nikdo z   nás netušil, že to bude první z celé řady dohadů a problémů, které v následujících dnech vyvstanou.

Čtrvteční ráno patřilo kondičním zkouškám konaných na asfaltovém podkladu u  hráze rybníka. Všichni zúčastnění koně byli uznáni jako způsobilí se závodů zúčastnit. Tento bod programu mistrovství uvádím zcela záměrně, protože v pozdějším průběhu soutěží se stal terčem diskuzí.

Odpoledne pak absolovovala svoji drezurní část soutěže jednospřeží. V ní měla naše oblast hned pětinásobné zastoupení – Jiří Koníř, Veronika Starečková, Vladimír Moudrý, Karel Nývlt  a Alena Brixová. Právě poslední jmenovaná po úspěšném průběhu dosavadní sezóny doufala v dobré umístění a precisní výkon na drezurním obdélníku ji právem vynesl pozici průběžného lídra. Na 6. místě skončil J.Koníř, sedmou příčku obsadil Karel Nývlt, osmý byl Vladimír Moudrý a třináctá Veronika Starečková. Bohužel již po dojetí této části soutěže se začaly rojit spekulace o jejích výsledcích. Rozhodování drezury je vždy do jisté míry subjektivní záležitostí, neboť žádný z rozhodčích nikdy nemůže vidět všechny prvky ze stejného úhlu pohledu a ne každý z nás má tu odvahu si jít sednout do budky a hodnotit. Zde však bylo patrné, že někteří rozhodčí hodnotili vysokou známkou i prvek, který daný jezdec provedl velmi špatně (či spíše neprovedl) a naopak. Rozladění s posuzováním drezurních zkoušek mělo své pokračování i v pátek. Přestože  se v soutěži dvojspřeží sešla opravdu velká konkurence a někteří jezdci předváděli pěkné a vyrovnané výkony, konečné výsledky, kdy se téměř 10 jezdců seřadilo v rozmezí  8 bodů, byly pro mnohé zklamáním . Ze zástupců naší oblasti si na drezurním obdélníku nejlépe počínal Zdeněk Jirásek, kterému za elegantní výkon patřila sedmá příčka, hned za ním se ex equo seřadily zástupci NH Kladruby Vladimír Moudrý a Kateřina Neumannová a desátá skončila Michaela Chylíková.

V následující soutěži dvojspřež pony si nejlepší známku za svůj výkon zasloužila Monika Pospíšilová. Krátce po dojetí její drezury však došlo za značně diskutabilních okolností k jejímu vyloučení za kulhání a to i přesto, že žádný z rozhodčích (podotýkám včetně hlavního) do drezurního protokolu neuvedl poznámku o kulhání či nečistotě chodu. Nedošlo k přerušení soutěže a posouzení koně v zápřeži hlavním rozhodčím a veterinářem, kůň byl posouzen jen veterinářem  při stání. Hlavní rozhodčí má samozřejmě nárok koně vyloučit, diskutabilním se stal však fakt, že v následující soutěži čtyřspřeží odjel úlohu jezdec s viditelně kulhajícím koněm, kterého si v tomto případě ale hlavní rozhodčí zkontrolovat nenechal a rozhodl naprosto odlišně. Tato skutečnost se stala důvodem, proč jsem se rozhodla proti rozhodnutí hlavního rozhodčího podat protest (proč jednoho kulhajícího koně vyloučil a druhého nikoliv). K mému překvapení mi bylo sděleno, že protest sice podat můžu, ale že o něm bude rozhodovat pouze hlavní rozhodčí (proti jehož rozhodnutí jsem vlastně protestovala) a odpověď mi dá písemně vzápětí. V tu chvíli podání protestu pozbývalo smyslu a o nějakém demokratickém principu nemůže být řeč. Naděje na medailové umístění se tímto definitivně rozplynula.

Stavitel trati Petr Vozáb připravil pro soutěžící ta trati dlouhé 13 km vedle 7 překážek i desítky povinných průjezdů. A právě ty se ukázaly alfou a omegou úspěšného dokončení maratonu. V soutěži pony vybojovala Monika Pospíšilová druhou příčku a v konečném účtování maratonu to byl nejlepší výsledek zástupce naší oblasti. V následné soutěži jednospřeží nejprve opustil výsledkovou listinu David Haitl (byl nucen vypřáhnout koně v překážce), poté po třetí překážce  Vladimír Štursa pro kulhání koně ( kulhání koně však bylo překážkovými rozhodčími hlášeno již z klusové části, nicméně kůň bez připomínek odstartoval i do části B !!!!) a k naší velké lítosti pro omyl v 6 překážce i Karel Nývlt. Nejlépe si tak vedla v maratonu ze zástupců naší oblasti Alena Brixová (4) a pevně kráčela k zisku zasloužené medaile. Devátý skončil Jiří Koníř, jedenáctá Veronika Starečková a Vladimír Moudrý byl v opravené výsledkové listině maratonu  vyloučen pro chybné projetí povinného průjezdu. K tomuto bodu s rozepíši trochu více.   Na trase úseku B byly umístěny celkem 4 stanoviště povinných průjezdů, ovšem kontrolováno bylo pouze jedno, a to u vjezdu do šesté překážky. Dle itineráře jezdci nejprve museli projet povinným průjezdem a až poté zamířit do překážky č. 6 a dále pokračovat v trase maratonu. V prvních oficiálních výsledcích všichni jezdci tento jediný hlídaný povinný průjezd projeli. Po zveřejnění výsledků však překážkový rozhodčí upozornili na fakt, že někteří tento průjezd projeli v nesprávném pořadí. Následně tedy byla vydána opravená výsledková listina, ve které díky této skutečnosti již absentovali vedle Vladimíra Moudrého ještě další 2!!! jezdci. Že měli být 3, k tomu se dostaneme záhy. V soutěži dvojspřeží byly naděje naší oblasti vkládány především do Zdeňka Jiráska, který je znám svým dravým pojetím jízdy a nezklamal ani tentokrát, i když konečná 7 příčka v maratonu byla možná trochu méně, než sám očekával. Rozdíly ve výsledcích však byly opravdu těsné. I zbylí zástupci naší oblasti maraton dokončili, a to v pořadí 10. Vladimír Moudrý (startoval ve dvou soutěžích), 11. Michaela Chylíková a 14. Kateřina Neumannová. Maraton královské disciplíny čtyřspřeží asi zůstane v paměti všech zúčastněných (ať už v roli jezdců či diváků) dlouhou dobu. Pro karambol na překážce  č.3 se se soutěží musel rozloučit Petr Vlašic . Už v závěru jízdy doposud vedoucího Radka Nesvačila se začaly ozývat hlasy, že tento jezdec neprojel všemi povinnými průjezdy, neboť si nevědomky zkrátil úsek mezi 5 a 6 překážkou. Po vyjetí z poslední překážky tak měl příliš „dobrý „ čas a aby nepřijel do konce úseku B příliš brzo, zakroužil po výjezdu z poslední překážky pravidly nepovolenou osmičku. Nato ještě správně neprojel posledním povinný průjezdem . Všichni tak očekávali, že v oné opravené výsledkové listině bude u jeho jména výsledek Elim. Nic takového se ale nestalo   a právě tato skutečnost vyvolala nejen mezi závodníky, ale i mezi přihlížejícími velkou vlnu nevole. Všichni tři dokonšivčí jezdci čtyřspřeží se rozhodli podat proti výsledkům této soutěže protest , žádný z těchto protestů však nebyl hlavním rozhodčím přijat, neboť údajně přišel pozdě. Otázkou zůstává, kdy je pozdě, neboť ani na původní, ani na opravené výsledkové listině maratonu se vedle podpisu hlavního rozhodčího neobjevil čas vyvěšení na ofic. výsledkovou tabuli. Nedošlo tak k požadovanému převážení kočáru Kateřiny Sklenské, nedošlo k přezkoumání videozáznamů pořízených televizí Equi Tv, které jasně prokazovaly vynechání povinného kola u Radka Nesvačila (tyto záznamy nejsou oficiálním videem a tudíž se jimi hlavní rozhodčí nebude zabývat) , nebyli vyslyšeni ani přímí svědkové (i ti z řad jezdců a rozhodčích). V této situaci se proto postižení jezdci rozhodli telefonicky kontaktovat manažera komise spřežení ing. J.Kunáta( v té době pobývajícího v roli rozhodčího v Cáchách) a snažili se mu celou situaci vysvětlit a docílit spravedlivého rozuzlení. Do sobotních večerních hodin se ale ve výsledcích nic nezměnilo a při večerním vyhlašování výsledků byl za svoje vítězství v maratonu Radek Nesvačil přítomnými jezdci z pódia vypískán. Byla to situace v českých poměrech nevídaná a ojedinělá, evidentně překvapen (negativně) byl i ředitel školního statku p. Mácha, zvláště poté, co zbylí dekorovaní  z této části soutěže nechali své floty a ceny netknutě ležet na podlaze a neodnesli si je. I pěkně připravený a bohatý raut nedokázal udržet většinu přítomných na delší než nutnou dobu a po vyhlášení výsledků se většina jezdců odebrala zpět do areálu statku.

V neděli ráno se všichni účastníci soutěže  shromáždili na prohlídku překážkové jízdy. V čase jejího začátku (8:30) však nikdo jezdcům prohlídku oficiálně nezpřístupnil, takže si jezdci v kanceláři závodů vyzvedli plánky a po sedmiminutovém čekání se slovy “všechny nás vyloučit nemohou“ si prohlídku otevřeli sami. Až později jsme se dozvěděli, že Radek Nesvačil v neděli ráno údajně odstoupil ze soutěže, aby byl následně pro neprojetí povinných průjezdů vyloučen. Kurz nedělního parkuru nepatřil k těm nejtěžším, avšak snaha jezdců zabojovat o co nejlepší výsledek nakonec příliš čistých výkonů nepřinesla. V pony párech Monika Pospíšilová obsadila dílčí třetí místo, což byl výsledek, který by jí zajistil , nebýt (kontroverzního) vyloučení z drezury, medaili stříbrné hodnoty.  V soutěži jednospřeží naše oblast živila naději na  medailový post v podání Aleny Brixové a jejího Senátora. Tato jezdkyně by si cenný kov za své konzistentní výkony během celé sezóny i za trpělivost, se kterou čekala na doléčení zdravotních trablů svého svěřence, určitě zasloužila. Bohužel , dva shozené balonky a drobná penalizace za překročení času v konečném výsledku znamelaly čtvrté místo se ztrátou pouhých 0,3 r. bodu na bonz. Další zástupci naší oblasti se již do dekorované pětice nevešli,i když s celkovým šestým místem byl  určitě spokojen J.Koníř (byl to teprve třetí závod jeho nového koně). Jedenáctá skončila Veronika Starečková a další naše medailová naděje,  Karel Nývlt, i přes třetí místo v parkuru odjížděl z Humpolce tentokrát zklamán s výsledkem elim. .

V soutěži párů se po závěrečném parkuru umístili naši reprezentanti následovně: 14. Michaela Chylíková, 13.  Kateřina Neumannová a 9.  Vladimír Moudrý , jež obsadil v parkuru pěknou šestou pozici. Nejlepšího výsledku ze zástupců naší oblasti docílil v této soutěži nestárnoucí Zdeněk
Jirásek. Přestože jízda mezi kuželi ho v letošním roce stála nejedno lepší celkové umístění, právě mistrovský parkur mu vyšel výborně. Jeden shozený balonek a  drobně překročený čas znamenaly druhé místo v parkuru a posun na celkovou dekorovanou pátou příčku.

I když zástupci naší oblasti medaile nepřivezli, vidět na humpoleckém závodišti rozhodně byli, a to díky výbavě naší oblasti v podobě jasně červených bund. Asi nebylo účastníka, který by ji neobléknul, ať už na veterinární přejímku, do soutěže maratonu  či jen tak při běžném nošení, neboť venkovní teploty s postupujícími dny mistrovství začaly povážlivě klesat. Výměna triček za bundy v tomto podzimním období se tedy ukázala jako velmi praktická a jezdci si tuto změnu velmi pochvalovali.

Skončilo mistrovství, ze kterého si spousta účastníků nepřivezla ty nejlepší vzpomínky. Závodit a rozhodovat v duchu fair play a pravidel by měli všichni zúčastnění. Snad bude to příští mistrovství, konané v Tlumačově, jiné. Měla by k tomu napomoci i spousta připomínek a konkrétních návrhů, které byly nadneseny na schůzce zástupců jezdců  s manažerem komise spřežení, ing. J.Kunátem. Ta se konala hned v týdnu po proběhlém mistrovství. Ve více jak tříhodinové debatě se probíral jak jeho průběh a kauzy, tak i možnosti, jak podobným situacím předcházet. Byly předloženy návrhy a konkrétní požadavky, jak z řad jezdců, tak i od manažera komise. Z celé schůzky vznikl zápis, který bude zveřejněn na stránkách disciplíny spřežení.

 

Vedoucí ekipy VčO Monika Pospíšilová